Klekátko u jeslí (R. Abeln)
Malý chlapec navštíví o Vánocích svého dědečka. Dívá se, jak dědeček vyřezává figurku k jesličkám. Několik jiných betlémských figurek je již hotových a stojí na stole.
Chlapec je unavený, položí lokty na stůl a přihlížeje usne. Ve snu figurky obživnou a on se octne mezi nimi. Jde s nimi do betlémské stáje a dívá se na Jezulátko.
„Rád bych od tebe měl tři věci“, říká Jezulátko. A chlapec horlivě nabízí: „Můj nový kabát, můj elektrický vláček, moji krásnou knihu s pestrými obrázky?“
„Ne“, odpovídá Jezulátko. To nepotřebuji. Chtěl bych mít od tebe něco jiného. Daruj mi svůj poslední sloh z němčiny“, říká potichu.
Chlapec se poleká: „Pod ten přece učitel napsal „nedostatečně!“ – „Právě proto ho chci. Přineseš mi vždycky všecko, pod čím stojí ´nedostatečně´?“ „Rád“, říká chlapec.
„A za druhé bych od tebe chtěl tvůj hrnek na mléko!“ – „Ale ten jsem přece rozbil!“ – „Přineseš mi vždycky všechno, co se v tvém životě rozbilo?“ ptá se Jezulátko.
„A teď třetí moje přání: Přineseš mi ještě odpověď, kterou jsi dal mamince, když se tě na ten hrníček ptala.“
Tu se dá chlapec do hořkého pláče a vzlyká: „Já jsem přece lhal, že mi spadl. Ve skutečnosti jsem ten hrnek shodil na podlahu schválně.“
„Ano, přines mi pokaždé všechny svoje lži, svůj vzdor, všechno zlé, co jsi udělal, abych ti mohl pomoci a odpustit, abych tě mohl uzdravit a změnit!“
Vtom se chlapec probudí a najednou ví, proč se Bůh stal člověkem a proč se Ježíš narodil jako Vykupitel: aby všechno nedostatečné, rozbité a zlé mohl uzdravit a proměnit.